Marné snahy a lítosti

29. dubna 2010 v 19:32 | T-R |  Miš-maš
Znáte ten pocit, když si říkáte, jestli to má vůbec smysl, o něco se snažit? Proč se nenechat unášet proudem davu, vždyť je to tak jednoduché! Naštěstí tímto pocitem trpívám zřídka.

Když mě přepadne, snažím se tvořit. Psát, malovat. Dívat na svět dětskýma očima, hledat poezii v obyčejnostech všedního dne, slyšet symfonie v ruchu ulice. Brečet - no co, že všichni koukají; smát se jak blázen. Cítit vítr a chlad, teď už vlastně spíš teplo. Běhat po lese, loudat se v ulicích. Prostě žít.

A život sám mě vždy přesvědčí, že cenu to prostě má. Protože není nic nádhernějšího než život. Stačí to slovo vyslovit, je přece tak měkké na jazyku!

Za poslední dobu jsem ztratila tolik nadějí, zabila moře dní, vyplakala až příliš mnoho slz, kterým jsem se pak hystericky musela smát. I to je život. Zatím mě však stále nedonutil přestat doufat a snažit se, protože kdo ví, kdy a v čem se zadaří.

Lepší marné snahy, než lítost z promarnění.

...nebo ne?
 


Komentáře

1 Já | 3. května 2010 v 17:12 | Reagovat

Asi tak před dvěma týdny jsem měla podobný pocit. Téď nevím jeslti jsem šťastná nebo ne, asi to bude tím že k sobě neumím být upřímná. Ale to že mě baví žít to vím jistě...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama