Náhody?!

24. dubna 2010 v 11:07 | T-R |  Miš-maš
Někdy má člověk pocit, jako kdyby jeho kroky vedl někdo jiný. Všechno nahrává jeho záměrům, dějí se neuvěřitelné věci, které, zdá se, míří k jednomu cíli. V té chvíli mívá člověk zvláštní pocit smíření, nádherný pocit, že jeho snažení má smysl, že takhle to má být. Takhle je to správné. Věříme tomu, snad slepě, s nadějí a nic nemůže překazit ten malý zázrak.

Poté se ten řetěz šťastných události odmlčí - jen na okamžik. A my dál prodléváme ve věcech minulých, dál doufáme. Cesta je jasně označená, víme, co máme dělat. Víme, jak to skončí. Ale to si jenom myslíme. Ve skutečnosti pouze víme, jaký konec bychom chtěli my.

A pak přijde rána - další "náhoda" či zázrak. Jenže tentokrát opačné povahy. V tu chvíli jako by někdo vytáhl spodní kartu z domečku, který jsme si tak pracně skládali. Co je to? Zkouška, zda jsme hodni odměny? Nebo prostě jen konec, který měl přijít od samého počátku? Jak v tu chvíli poznat, jestli sklonit hlavu a přiznat porážku, či bojovat dál?

A jak dlouho zvládne člověk bojovat?


Jak dlouho se zvládnu potácet v prázdnu, ztrácet poslední pevné body a duševní zdraví? A stále přesto přese všechno dál věřím, že to má cenu. Dál mám svou naději a živím ji doufáním, snad ne marným. Můj rozum mi nadává kvůli mé hlouposti, zaslepenosti a naivitě. Mé srdce neříká nic; srdce nic říkat nemusí. Prostě vytrvává a nevzdává se, i když ví, že to může dopadnout jakkoli.

Nechávám věcem volný průběh, dám na svůj instinkt a zachovám se podle svého nejlepšího vědomí. Buď se mi výsledek bude líbit nebo ne, ale v každém případě bude mít vše, co se stalo, nějaký smysl. Vím, že jediné, čeho bych litovala, by bylo vzdaní se; opuštění toho, co miluji. To je pro mě jediná prohra - litovat.

Lidé se mě často ptají, v co věřím. Věřím svému srdci, své intuici, svým pocitům. Věřím v nějaký vyšší záměr, kterému, vím, nikdy neporozumím, ale který povede mé kroky bezpečně právě skrze mé srdce. Věřím, že veškerá klopýtnutí mají smysl, že všechny odměny v životě si člověk musí zasloužit. Věřím na lásku.

Však se není čemu divit - mé datum a hodina narození jsou příliš pevně provázány s Lunou a vodním živlem. A své "předurčení" k citovosti až "náměsíčnosti" plním někdy až příliš velkou měrou.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama