Jak snadno do toho lze spadnout

29. června 2010 v 17:30 | T-R |  Miš-maš
Ano, mou hlavní náplní života je - kromě zábavy a jiných bohulibých činností - studium. Jelikož však je období studijního klidu, přivydělávám si prací v továrně. A jeden jediný pohled do zrcadla po návratu z práce mě právě přinutil k tomuto zamyšlení.

K samotné práci - nudné vysedávání u pásu, montování součástek, práce naprosto nevyžadující mozek. Osm hodin denně prázdného přemítání zatímco ruce vykonávají monotónní činnost. Hlavně stihnout normy! Nejzajímavější - hned po výhledu z okna - jsou lidé okolo. Mými spolupracovníky jsou povětšinou ženy, které rozebírají svůj rodinný život a starosti - co uvařit k večeři, jak stihnout všechny výprodeje, co s neposlušnými dětmi a manžely. Někdy je velmi ubíjející poslouchat tyto příběhy.

Včera když jsem přišla domů ze směny, zavadila jsem pohledem o zrcadlo. Taška přes jedno rameno, igelitka v druhé ruce - snad povinná výbava každé dělnice, jak na to tak denně koukám. K nerozeznání od těch, co se mnou každé ráno spěchají na dílny.

Běžně si připadám jako malá holka. Dnes však vím, že i mě již mohlo potkat to samé, co ony ženy. Mohla bych mít děti, rodinu a starat se o to, jak vydělat co nejvíc peněz a jestli ty ponožky raději zašít, nebo koupit nové.
Bylo by tak snadné takto skončit - zakopat se ve fabrice a už nikdy nevylézt. A jako všechny ostatní říkat až jednou...

"Až bude dost peněz, až bude příležitost, až bude všechno za námi..." Až pak chtějí odejít. Co na tom, že některé jsou tam i více než 25 let...
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama