Slohové cvičení

28. února 2011 v 19:23 | T-R |  Mé literární zločiny
Školní práce na téma. (Na velmi hloupé téma. Proto je to takové, jaké to je. Hloupé.)

To snad není pravda

Neznám větu, která by vyjadřovala údiv tak, jako to dokáže právě tahle. Větší podivení naznačí snad pouze vyjevené ticho, vyvalené oči a pootevřená ústa. V případě méně intenzivního prožitku zvládneme ještě typické "och". Ale to snad není pravda je výrazem pro stav, který nám ještě zanechal zbytek dechu právě na tuto větičku.

Když se zamyslíme podrobněji, není na této větě hlavní její významový obsah - vždyť pouze upozorňuje na jistou nepravdu-, nýbrž způsob jejího vyslovení. Jen si vzpomeňte, kdy naposledy jste zvolali: "To snad není pravda!" Ano, záměrně říkám "zvolali", poněvadž tato věta skutečně nabývá svého rozměru při emočně nabité interpretaci. Zkuste si klidným a vyrovnaným hlasem nahlas říci ono kouzelné úsloví. Klidně se vsadím, že kýženého efektu jste nedosáhli. Jsou věty, které svůj význam, proneseny jakkoli, neztrácejí. Tato k nim nepatří.

Jistě si každý z nás již zažil situaci, která tento výkřik podnítila. Moc bych se divila, kdyby tomu tak nebylo.
Bývají to situace nadmíru příšerné, kdy má člověk pocit naprostého selhání, zhroucení, konce světa či jiné další pohromy. Jsou to chvíle, kdy zaraženě hledíme na absurditu života, a nezbývá, než říci: "To snad není pravda!" Snad je to prosba o poslední záchranu, kdy odmítáme uvěřit tomu, co se děje okolo nás. Možná máme pocit, že pokud katastrofu nepřipustíme, doopravdy se nestane a to čtyřslovné klišé je záchranným lanem, které nás vytáhne zpět do světa, kde je vše spořádané a dobré.

Ale na druhou stranu často tuto větu používáme i v okamžicích, které jsou naopak neobyčejně dobré. V tu chvíli vyjadřujeme svou nevěřícnost nad tím, že se nám může také přihodit něco dobrého, dostaneme nějaký neočekávaný dar od života, náhle nám přijde poukázka na štěstí. Je poněkud smutné, že při takové pozitivní události používáme slova údivu. To skutečně žijeme v pocitu, že si to dobré na větě nezasloužíme? Považujeme snad starosti a problémy za normální? Stačí se poslouchat, i mně se do mysli loudí slovní spojení "běžné problémy" a "všední starosti". Z jakého důvodu se nimráme v nicotných součástech našich životů? Proč si raději neužíváme radosti a nesoustředíme se na to pozitivní, co se okolo nás odehrává?

Je to tak, jen se rozhlédnu a vidím všude spousty negativistických lidí, osoby zahlcené nesouladem svého malého chaotického světa a předčasně dospělé děti. Jako by se poslední dobou nikdo pořádně neuměl radovat. Říkám si, snad až přijde jaro, vykoukne slunce… Ne, myslím, že to jiné nebude. Venku je 14°C, slunce svítí a to je prosím leden; no řekněte, může být na jaře lépe?

A pak si po sobě přečtu předchozí řádky a nejraději bych zmáčkla a držela "DELETE". Nakažena "moderním světem" píši o tom špatném a trestuhodně opomíjím tu nádheru, jaké je náš svět pln. Právě teď, u svého počítače, se při četbě svého díla chytám za hlavu a volám: "To snad není pravda!"
 


Komentáře

1 Čerf Čerf | Web | 28. února 2011 v 21:28 | Reagovat

Troufl bych si zvolat: "To snad je pravda!" :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama