Subkomunita na Blog.cz: Kult hladu

2. února 2011 v 21:42 | T-R |  Na téma...
Je až s podivem, jakou schopnost vypouštět nepříjemnosti, které se nás bezprostředně netýkají, má ta lidská povaha. Jen si stačí vzpomenout, ano, prohrábnout smetiště ve své paměti. O kolika problémech jsem to jen slyšel? A na kolik těch problémů jsem ihned poté přestal myslet? Ovšem často si říkám, ještě že tak.
Muset se neustále zabývat veškerým děním okolo sebe by byla jistá a velmi rychlá cesta k šílenství.

Občas se ale naskytne příležitost rozebírat tyto povšechné záležitosti, či nás nějaký podnět postrčí směrem k jejich rozebírání. Něco podobného se stalo ve dnech minulých mně. Náhoda mě přivedla do takzvané ANA-komunity.

Až mě překvapilo, o jak uzavřenou společnost se jedná. Jak vidno, v ANA- světě se členové velmi dobře znají, navzájem se podporují a mezi nimi se pohybuje jen málo "vetřelců" zvenčí. Ale co to vlastně znamená? Proč na každém takovém blogu autorky uvádějí, jsem pro ANA, popř. MIO?

ANA = anorexie

Na takových blozích se střídají články o tom, co autor toho dne (ne)snědl, rady, jak co nejlépe odmítat jídlo a obrázky koster potažených kůží. Trnulo ve mně, když jsem sledovala obrázky žen umírajících na podvýživu, nad kterými se skvěl titulek INSPIRATION. Tohle jsou jejich vzory, lidé jednou nohou za pomyslnou hranicí života a smrti?

Ale četla jsem dál. Denně nový článek s jídelníčkem.

Snídaně: nic
Oběd: sklenice vody a mrkev (jedna)
Svačina: plátek nízkotučného sýra
Večeře: nic

To stejné den co den. A den co den povzbudivé komentáře od ANA-sester, když byl jídelníček v pořádku. A nadávky, pokud toho slečna náhodou snědla moc…

Když jsem se pročetla až k návodům pro ANA-začátečnice, musela jsem sklapnout laptop. Zapůsobil na mě fakt, že jsem často našla zmínky i o hospitalizaci těchto ANA-blogerek. Přesto však, podle svých slov, pokračovaly dále v tomto "kultu hladu". Jejich odpor k jídlu překonal prvotní pud všeho živého, pud sebezáchovy.

Bylo mi smutno, protože většina těchto dívek byla v raném pubertálním či dokonce předpubertálním věku. Bylo mi líto tolika zkažených životů. "Jsem pro ANA" je do nebe volající opovržení vlastním tělem. Kde se stala chyba? Opravdu dokáže člověk tak rychle zahodit sebeúctu, či snad již dnes není nikdo, kdo by mládež sebeúctě naučil?


Je strašně vidět okolo sebe velké množství lidí, kterým ani medicína není schopná úplně uzdravit organismus. A pak kupu puberťaček, co si ničí zdraví dobrovolně. Snad jen kvůli vizi dokonalé krásy?

Kam nás to společnost dohnala?
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama