Jak bych se na všechno nejraději vykašlala

22. června 2011 v 22:31 | T-R |  Miš-maš
Neustále být pod tlakem (jakéhokoli druhu) je nesmírně vyčerpávající. To je dospělost. Nechci být dospělá. Připadám si jako malé dítě, co se marně zkouší schovat před světem, Ano, opravdu marně.

Chybí mi přirozené schopnosti komunikace a empatie. Velice těžko navazuji vztahy. Často se utápím ve smutku. Bože, jak já bych chtěla být někým jiným.

Potácím se životem od ničeho k ničemu, absolutně bezcílně, věčně naříkající a fanaticky (a také samozřejmě nešťastně) zamilovaná, krutá, zlá, drzá, nepříjemná. Vždycky ustrašená, nerozhodná, ale především příšerně sobecká. Mít před sebou dnes zrcadlo, nejspíš jej rozbiju.

Tolik k sebelítosti a sebenenávisti. Dá se s tím dělat ještě něco jiného než vydržet a zapomenout?
 


Komentáře

1 Lenka Lenka | Web | 23. června 2011 v 19:17 | Reagovat

Píšeš o mně? :-D
Víš, jsou taková období, kdy nás tyhle stavy přepadnou. Znám to. Nejhorší je, když to přijde nečekaně... ale i tak se na to dá trochu zvyknout, trochu povznést a trochu přežít... chce to čas, než k tomu jeden dojde... zkus si přečíst tohle: http://psychologie.cz/manual-introverta/ Třeba v tom nějakou pozitivní informaci najdeš! ;-)
A neboj! Kdo dospět nechce, nikdy nedospěje. Řekla infantilní stařena... :-D

2 tucnak-romantik tucnak-romantik | 23. června 2011 v 19:42 | Reagovat

[1]: Manuál introverta jsem četla již před časem, ale bohužel, já jsem člověk, na kterého teorie nezabírá. Jak se říká, je to jak házet perly sviním.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama