Charakter: ctnost či handicap?

16. září 2012 v 20:29 | T-R |  Na téma...
Spíše než na samotný charakter narážím na tzv. charakterní a bezcharakterní chování. Čím více o tom přemýšlím, tím spíše se kloním k názoru, že dnes již nejde být zcela charakterní. Vysvětlím.

Zajisté krásná je představa, že se k sobě všichni chováme hezky, s úctou jakou si zasloužíme, celý svět se směje, je růžový a šťastný. Nikdo nikoho nezrazuje, nikdo nelže, na všechny se lze spolehnout. Ideál? Možná, já tvrdím, že utopie. Dnešní doba je totiž limitovaná a to sice počtem lidí na planetě, legislativou a právě takovými utopickými představami ideálu soužití.

Myslím si, že je prostě nemožné, aby na jedné planetě spolu žilo 7 miliard charakterních! lidí. Člověk je svým založením tvor sobecký, což je báječný evoluční vynález, právě díky němuž je nás nyní tolik. Narozdíl od lidského sobectví mají zdroje na naší malé modré planetce své hranice - základní předpoklad bezcharakternosti v tom smyslu, jak ji vnímá společnost.

Dalším bodem je právě ta vize ideálu, která nám "říká" co je charakterní (myslím si, že bližší je spíše "morální") a co ne. Znamená to tedy, že když mám k večeři bramborovou kaši, jsem bezcharakterní, jelikož bramborovou kaši nemůžou mít všichni na světě?

A pak to sobectví. Sobeckost je odsuzována jako negativní vlastnost. Často jsem se setkala s názorem, že kdo chce být šťastný, je sobecký. Ha ha.

Takže pokud nemám hlad, chci být šťastná a nerozdám sebe samu ostatním , jsem sobecká a tím pádem bezcharakterní (o to hůř že papám kytičky a zvířátka a nosím oblečení vyrobené dětičkami v Číně). Přesně takové mi přijdou některé názory, které slýchám (od takových individuí jako jsou ekologičtí aktivisté, aktivní matky a "dobré" duše bojující za lepší svět). Zlinčujte mě.

Nesnáším to dnešní pojetí slov jako je charakterní člověk, dobrý člověk, zlý člověk. Mám takovou zkušenost, že právě ti, kteří se tímto nejvíce ohání by si měli strčit hlavu do kýblu se studenou vodou... no nic.

Nemyslím si, že snaha být šťastný je bezcharakterní. Nemyslím si, že být sobec je špatné. (Ale není sobectví jako sobectví, že. Mějme hranice.)

Blbý je, když je člověk bezcharakterní sobec. Horší je, když se s někým takovým srazíte a nezvládnete se nedat. A úplně nejhorší je, když si ten bezcharakterní sobec o sobě myslí, jak je vlastně dobrý a hodný a nejspíš největší altruista v republice...

Kašlete na nějaké vnější zdání charakteru. Být opravdu charakterní se dneska nevyplácí, nikdo vám to totiž neuvěří (stejně to není pravda) a ještě z vás udělají pitomce.
 


Komentáře

1 Nedefinovaná Nedefinovaná | E-mail | Web | 19. září 2012 v 20:52 | Reagovat

Lidi jsou pokrytci.
A nejlepší na tom je, že většina lidí, co hlásá věci podobné tvojí bramborové kaši, zastávají názor, že pokud každý den nepláčeš nad osudem černoušků v Africe, jsi bezcharakterní, ale na druhou stranu není vlastně ani třeba jim pomáhat, protože se nají z tvojí upřímné lítosti.

2 tucnak-romantik tucnak-romantik | Web | 19. září 2012 v 22:21 | Reagovat

[1]: Bramborová kaše jo? Hm.. tu já ráda. =)
Myslím, že každý by si měl zamést před svým prahem a nejdřív zkusit pomoct sám sobě a pak až se rozčilovat nad cizím neštěstím. A jestli si k tomu svýmu kousku štěstí pomůže právě skrz nějakou dobročinnost, nu, tím lépe.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama