Co život dal, co život vzal

20. září 2012 v 8:32 | T-R |  Miš-maš
No, trochu jsem se opět zamyslela a objevila jsem, že poslední tři roky téměř nečtu. Nebo opravím, nečtu beletrii. Ne, že by mě to nebavilo, právě naopak. Jen se to čtení posunulo trochu dále v mém žebříčku priorit. Podívejte:

1. sociální rozmach
Dokud jsem bývala tzv. krtek domácí, našlo se na čtení času spousta. Tenhle čas mi začal ubývat ve chvíli, kdy jsem se rozhodla družit se s lidmi (což bylo nejlepší rozhodnutí mého života, abyste mě nepochopili špatně). Sociální kontakty mě neuvěřitelně obohatily, čemuž bych před lety, jako vážnivá blogerka (na jiné adrese) a vůbec jako spíš virtuálně žijící a nesnášenlivý člověk, nikdy nebyla věřila. Skze lidi ke mně přišlo neuvěřitelné množství dobrého (ale i špatného), spousta nových informací a zážitků. Moje "pozdní socializace" mi rozšířila obzory daleko více než přečtení těch stohů knih léta před tím.

2. zážitky
Úzce to souvisí s bodem nahoře, přesto tuto kapitolu vydělím. Ve chvíli, kdy jsem získala pár přátel a známých, jsem začala žít daleko "akčnější" život. Člověk neustále něco podnikal, někam chodil, jezdil... Lidé okolo byli tím impulzem k vyšší aktivitě. Jako by mi ukázali cestu k prožívání všeho, co se okolo mě děje. Naučila jsem se bavit, s přáteli i bez přátel. Vzala jsem svůj život koněčně do vlastních rukou, už žádné virtuální náhražky.

3. univerzita
Tak to je, si myslím, jasné. Univerzita skrouhla můj volný čas na minimum a donutila mě číst odborně. Nicméně, také dobrý předěl mého života.

4. práce
Další strašák mého času, práce. I když se stává, že si mohu otevřít v práci třeba knihu, většinou z ní moc nemívám. A když už pracuji v té čajovně, tak si raději otevřu něco o čaji.

5. partner
Bála jsem se, že to bude další požírač mého (vzácného =D) času, nicméně právě partner pro mě byl tím osvobozujícím činidlem. Díky němu jsem zvládla přerušit vztahy, které mě vysávaly, které si nárokovaly příliš mnoho času a které jsem dávno chtěla skončit sama. Teprve přítel mi ukázal tu pravou míru mezi časem, který mám mít pouze pro sebe a který je dobré trávit ve společnosti.

Začala jsem daleko více přispívat na blog a daleko více číst (i když pořád odborně...). Je fajn, že můžu věnovat nějaký čas jen sobě, svému rozvoji a uskutečňování svých snů bez toho, aby mě v koutku mysli trápil ten podlý hlásek, který mi říkával, že bych měla raději žít. Mám pro něj totiž odpověď: "Dělám, co mě baví, proto žiju naplno."

Takže, kam až jsem to zaběhla? Dobře, prostě jsem si časem našla tu míru, která mi vyhovuje. Nicméně se mi do toho pořád ještě nedaří nacpat to čtení. Strašně mě štve, jakým způsobem upadl můj vyjadřovací (písemný) projev (jinde než v mých odborných textech) od té doby, co nečtu.

Jak vtipně poznamenala u některého z předchozích článků Nedefinovaná, je to bramborová kaše. No, měla pravdu.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama