Setkání

16. září 2012 v 23:40 | T-R |  Kapitoly Cyrilova života
Cyril seděl ve svém oblíbeném podniku nad šálkem grogu. Na vysoké barové stoličce se maličko kýval, to jak se zmítal na pomezí spánku a bdělosti. Jako by měl vatu v uších, tak slyšel hluk lokálu, který se promítal do jeho polosnů. Viděl sníh a zamrzlou řeku, stál na břehu a slyšel cinkání příborů, šum hovoru a kňučení Malého psa…

Procitl. Jeden z posledních dnů, které s ním Malý pes pobýval, strávili tady. Seděl na téhle židli a psík ležel v jejích nohách. Měl ve zvyku předstírat spánek, ale přitom vždy bezpečně věděl, kdo anebo co je v jeho okolí. V Cyrilovi zůstalo po čtvernožci prázdné místo, což ovšem dokázal bravurně vytlačit ze svého vědomí. Kňučení Malého psa však slýchával dál. Slyšel ho i právě teď.

Ale opravdu. Nějaký pes skutečně v hospodě vydával úplně stejné zvuky jako… Když se otočil, uviděl ho. Malý pes ležel pod stolem na druhém konci zakouřené místnosti. Nemohl si ho splést, byl tam totiž s tou samou osobou jako tenkrát u řeky. A to se Cyrilovi moc nezamlouvalo.

Když viděl, jak si dívka vzala psa na klín a hladila ho, cítil podivný vztek. Snad závist. Míval rád Malého psa, protože byl jako on, osamělý, vyvržený, nechtěný. Ale teď byl Malý pes milován a to bylo něco, přes co se Cyril nedokázal přenést. On sám toužil mít někoho, kdo by pro něho žil, kdo by se pro něj byl schopen obětovat a z celé své bytosti ho miloval. A Malý pes to všechno zjevně měl.

Matka i sestra byly málo. On potřeboval partnerku. Snažil se věřit, že na světě existuje žena, která je mu souzena. Doufal, že je jen otázkou času, než svou družku najde. Ale copak tomu mohl skutečně věřit? On, muž, který by nedokázal ženu zabezpečit, nedokázal by se postarat o rodinu, muž na samé hraně zákona. Mohl doufat? Věděl, jak je to pošetilé, nicméně myšlenky na bezvýchodnost jeho situace byly strašlivé. Nemohl se jimy nechat pohltit.

"Promiňte, můj pes vás asi zná," ozvalo se mu za zády. Cyril se chtě nechtě otočil předpokládajíc, že věta nejspíš ani nebyla určena jemu.

"Hm?" Stála za ním ona dívka, co potkal v zimě a v náručí se jí mrskal pes. Byl hezčí, než si ho Cyril pamatoval. "Proč myslíš?"

"Pořád chtěl za tebou," přistoupila dívka na tykání. Cyrila trochu zarazila. Nevěděl, jestli věkový rozdíl mezi nimi byl menší než čekal anebo byla mladá a drzá.

"Trochu se známe," připustil a dál si dvojici prohlížel. Nebyla hezká a byla mu dost protivná. Nechtěl se s ní vybavovat.

"Aha."

Mlčeli. Cyril psa ani nepohladil. Koneckonců měl lásky dost, z lepších zdrojů. Otočil se zpět ke svému grogu. Když kňučení začalo slábnout a pak utichlo docela, věděl Cyril, že odešla a Malého psa si vzala s sebou.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama