Smířit se s nevyhnutelným

4. září 2012 v 22:31 | T-R |  Miš-maš
Jsem dospělá. Diář mi přetéká termíny, telefonními čísly a zbytečnými poznámkami. Plánuju si i volný čas, v kterém už nejsem téměř nic schopná dělat. Veškeré, kdysi tak časté, kreativní nápady mě přepadají, když mám ruce po lokte ve špinavém nádobí po dvanáctihodinové směně. Články si v duchu sestavuji usínajíc na partnerově hrudi při zvuku tlukotu jeho srdce. A vždycky to do rána zapomenu. Mám přece nějaké povinnosti, nějakou zodpovědnost vůči okolí i vůči vlastnímu životu. Nemůžu promrhat svůj čas!

Dospělost vraždí mou kreativitu. Nicméně, nejspíš bych neměnila. Protože nic mi nebrání přestat. Vše, co dělám, je otázka mé vůle. Takže, co že je špatného na dospělosti?

Když přišla ta správná dospělost, už to bylo dobré. Přišlo i jakési vyrovnání se se životem. Ale pamatuji si, že v mých pubertálních letech, kdy jsem si právě říkala, jak strašně a šíleně jsem dospělá, to byl dost destruktivní pocit. Tenkrát byla dospělost koulí na noze a já zase chtěla být v mateřince. Jsem ráda, že je to pryč. Dospělost je totiž jiná, než jak o ní sníme, či se jí bojíme.

Je to všechno o vnitřním smíření se životem. Nic víc, nic míň.
 


Komentáře

1 pribehygayu pribehygayu | Web | 4. září 2012 v 23:22 | Reagovat

pěkné 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama