Když se vitariánsky nedaří

23. září 2013 v 9:17 | Ta-zRozená |  Moje cesta za vitariánstvím
Je to tak, ne vždy to jde s vitariánstvím lehce. Třeba víkendy u rodičů jsou dosti krušné.

Víte, já nemám ráda zbytečné konflikty. A tak se stává, že do sebe raději v neděli nasoukám alespoň část rodinného oběda, než obhajovat svoji filozofii. Cena za klid bývá vysoká - většinou je mi do konce dne tak špatně, že nejsem k ničemu než odpočinku. A to po jednom jídle!

Někdy se stane, že mám chutě na neživé. Stává se to většinou, když za den nestihnu sníst dostatek kalorií v živém. Je zajímavé, že pokud něco sním s chutí (i sebevětší humus, s prominutím), většinou mi z toho špatně nebývá (když se nepřecpu, samozřejmě =)).

Ale tenhle víkend byl extrém. Odjezd na celý víkend proběhl opravdu narychlo, ve stylu "Jídlo si neber, všechno tam bude." Za celý víkend jsem z nevařeného měla asi půl papriky a kousek okurky. Jinak všechno, všecičko vařené. V každém jídle mrtvola. Typicky české stravování. A já neměla bohužel jinou možnost.

Kupodivu, vyloženě špatně (až na kinetozu z cesty) od trávicího traktu mi nebylo. Ale co se stalo - ihned se mě chytilo nachlazení (to už jsem neměla ani nepamatuju) - teplota, rýma a hlavně mě začaly bolet uši. Bolesti hlavy, nízký tlak, opary a pupínky, problém s vyprazdňováním, únava, smradlavý dech a pot. (Už ani nevím, kdy jsem takhle propotila tričko během jednoho odpoledne!) Taky se mi opět zamastily vlasy! (Vrrrrr!)

A to šlo o dva dny! Říkám si, co by se mnou vařený udělalo, kdybych ho začala zase žrát (pardon) pravidelně.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama